Za tímto problémem stojí mimo jiné to, že tradičními metodami výběru šéfů při pohovorech je obtížné psychopaty odhalit. Známky psychopatického chování se též podceňují, nebo jsou dokonce považovány za pozitivní vlastnost.

Typickými povahovými rysy psychopatické osobnosti jsou neschopnost vcítit se do druhých, touha po dominanci, povrchnost, nejistota a nezvladatelná impulzivnost. To se v práci projevuje tak, že psychopatické osobnosti křičí, vyhrožují a ponižují ostatní mnohem více, než je běžné u člověka, který se prostě špatně vyspal. Zároveň tyto vlastnosti velmi dovedně maskují.

Podle předloňské studie forenzního psychologa Nathana Brookse z australské Bond University vykazovalo z 261 posuzovaných šéfů firem klinicky podstatné známky psychopatismu celkem 21 procent. To je ještě větší výskyt než mezi vězni: zatímco v běžné populaci má psychopatické rysy asi jedna osoba ze sta, u vězňů je to až pět osob ze sta a ve vyšších řídicích funkcích korporací je podle Brooksova výzkumu prevalence mezi 3 a 21 procenty. Právě poslední zmiňované číslo vyvolalo vlnu pochybností mezi psychology. Že by každý pátý šéf mohl být psychopat? Například Karen Landayová a Peter Harms z University of Alabama jsou přesvědčeni, že takový poměr je nadsazený.

Nicméně není to poprvé, kdy si vědci povšimli psychopatických tendencí u vysoce postavených manažerů. Podle jedné studie, jejímž autorem je Oliver James, jsou kanceláře džunglí zbabělců lačnících po dominanci. James v této studii, publikované před šesti lety, upozornil na tři typy dysfunkčních osobností u tzv. bílých límečků: psychopaty, machiavelisty a narcisty. Takoví lidé jsou nedostatečně empatičtí, do sebe zahledění, vychytralí a sobečtí. To je může vynést až na vrchol organizace, ale zároveň se mohou pro svou organizaci a okolí stát nebezpečnými.

Potvrzeným faktem zůstává, že v určitých povoláních je výskyt psychopatů větší než v jiných, například v politice, byznyse a rizikových sportech. Nejvíce psychopatů se přitom vyskytuje ve vyšších vrstvách, tedy v řídicích funkcích korporací a velkých firem.

Úloha psychopata v dějinách

Pokud se podíváme do historie a dovolíme si parafrázovat Karla Kryla, pak se zdá, že úloha osobnosti v dějinách stojí často na jejím psychopatickém charakteru. A nemusí to být zrovna Adolf Hitler nebo římský císař Nero. Konzultant a psycholog společnosti Stanton Chase Marek Navrátil říká, že na kteroukoliv historickou osobnost můžeme nahlížet kriticky − z pohledu psychologie. „Otazníkem zůstává, proč si silné osobnosti, s odstupem času nazývané tyrany nebo řezníky, získávají v době svého vzestupu tak silnou popularitu,“ uvažuje Marek Navrátil. „Proč až s hypnotickou fascinací my všichni sledujeme ráznost, podléháme zjednodušujícím novým pojmenováním starých problémů, tedy demagogii, líbí se nám projevy síly, moci a nadřazenosti − a vlastně těm psychopatům ve skrytu duše fandíme.“

Podle Navrátila je psychopat takový chameleon, jenž může být jednou vlídným, naslouchajícím a empatickým šéfem a jindy někým, kdo vám způsobuje špatné spaní. „Ze zkušenosti víme, že firmy se na jedné straně extrémních osobností obávají, očekávají namísto nich jen sterilní skillsety, ale na druhou stranu je k sobě přitahují,“ říká Navrátil. Například korporace jsou vlastně totalitní instituce, které mohou svým uspořádáním připomínat armádu. Proto jsou velmi zranitelné, protože zvenčí dosazený vojevůdce má poslušnou armádu plně k dispozici ihned od svého nástupu do funkce.

Psychopat ještě nemusí být šílenec a cílevědomý člověk nemusí být psychopat. Šílenec již kontakt s realitou ztratil, trpí halucinacemi, slyší hlasy neexistujících lidí. Je otázkou, kdy jeho nestandardní chování upoutá něčí pozornost a skončí v psychiatrické léčebně. Oproti tomu psychopat ví, co chce, rozumí často složitým konceptům, uvažuje chladně a účelově a své touze a potřebám přizpůsobí svět okolo sebe. Cílevědomý člověk přitom často dělá totéž, ale nemusí být ještě psychopat. Problém − a často jednoduché poznávací znamení psychopata − bývá právě ve vysoké míře bezohlednosti. Jednají bez skrupulí. „Avšak podívejte se pro srovnání na interim manažery. Ti bývají najímáni právě proto, aby dělali nepopulární a nepříjemné kroky. Být tvrdým manažerem je někdy prostě jen práce jako každá jiná,“ doplňuje Marek Navrátil.

https://modernirizeni.ihned.cz/c1-66625850-bezne-postupy-naboru-psychopata-neodhali